Taška plná lesa aneb prvouka podle myslivce
Žák 3. A, který se zajímá o přírodu a les je jeho druhým domovem, donesl svým spolužákům ukázat kousek svého světa.
Ze své tašky začal vytahovat něco, co v žádné učebnici nenajdete. Spolužáci zůstali v úžasu, neboť si mohli sáhnout na jezevčí i srnčí kůži, přičichnout si k propolisu, což vyvolalo reakce „voní to jako med“ či „fuj, to je jako lékárna“. Zuby divočáka způsobily přesně ten druh ticha, který přijde, když si děti uvědomí, že zvíře z učebnice bylo skutečné…a velké…a mělo zuby.
Díky malému myslivci si děti zapamatují, že jezevec má kožich jako plyšák, že dospělý srnec vytlouká parůžky v dubnu až květnu a shazuje v říjnu až listopadu, že včely dělají propolis jako přírodní tmel.
Prvouka má být o světě kolem nás. Tentokrát ho žáci nejen viděli na obrázku, ale mohli si na něj sáhnout, přičichnout a chvíli ho držet v rukou.
Prvouka ve 3. A
